Aktuálně: Mistřice ukončují projekt výstavby
18. 5. Zastupitelstvo Mistřic zamítlo výstavbu VTE odkaz
11. 5. Hradčovice ukončují projekt výstavby VTE odkaz
5. 5. Výsledky ankety v Hradčovicích odkaz
3. 5. Vyjádření Myslivecké sdružení Popovice odkaz
29. 4. Výzva občanů zastupitelstvu Mistřic odkaz
27. 4. Veletiny odmítají výstavbu VTE odkaz
27. 4. Občané Mistřic apelují na pozastavení projektu odkaz
27. 4. Myslivecké sdružení odmítá výstavbu VTE odkaz
zajistit transparentní a ověřené informace, které jsou rozhodující pro nás, kdo zde v regionu žijeme
poukázat na reálné a dlouhodobé dopady větrných elektráren na životní prostředí a kvalitu života obyvatel
vytvořit prostor pro otevřenou veřejnou diskusi
Přínosy projektu jsou pouze finanční. Dopady ale poneseme my všichni – dlouhodobě a každý den.
Někteří zastupitelé našich obcí projekt veřejně podporují, aniž by k němu měli zpracované nezávislé oponentury. Jejich současný postup v nás vyvolává vážné obavy, zda je veřejnost informována objektivně a zda je rozhodovací proces veden transparentně.
Zatím se neplánuje žádná veřejná debata za účasti nezávislých odborníků. Obce naopak chystají pouze reklamní výstavu samotného investora a zájezdy k malým větrníkům, které neodpovídají uvažovaným dvousetmetrovým stavbám.
Vedení obcí sice argumentuje tím, že finální slovo budou mít občané v referendu. Tomuto kroku však předchází převážně reklamní kampaň investora a podpůrná prohlášení našich starostů. Dosavadní komunikace směrem k občanům je tak bohužel jednostranná a nelze ji považovat za objektivní informování veřejnosti.
Starosta obce Hradčovice uspořádal mezi občany anketu. Už samotné zadání bylo návodné – její součástí byl mimo jiné dotaz, na co by občané chtěli použít peníze od investora. I přes to se podle výsledků většina zúčastněných občanů vyslovila proti výstavbě. V rozhovoru pro Český rozhlas starosta dříve slíbil, že se bude výsledky ankety řídit. Přesto doposud nebyla stavba veřejně a trvale zamítnuta.
Role zastupitelstev spočívá v hájení zájmů občanů, nikoliv developerů. Je proto zarážející, že na naše dotazy k projektu reagovali někteří zástupci obce podrážděně, obviňovali nás z rozeštvávání vesnice, z přehnaného aktivismu, a v roznášených letácích veškerá rizika výstavby označili za dezinformace.
Investor je povinný prokázat, že by výstavba neměla negativní dopad na naše obce. Místo toho ale zastupitelé kritizují naši předběžnou opatrnost a očekávají, že naopak my, běžní občané, budeme na vlastní náklady dokládat negativa spojená s výstavbou.
Zásadní pochybnosti o objektivitě celého procesu vyvolává také fakt, že prakticky veškeré informační materiály pro občany dodává investor. Naprosto nestandardní je pak situace, kdy investor dokonce financoval agenturu, která pro naše obce zpracovávala veřejné ankety a ve svých letácích označovala veškerá rizika za dezinformace.
Naši zastupitelé argumentují pouze finančním ziskem, který nadřazují ochraně zdraví a přírody. Naprosto ale opomíjejí tato rizika:
Likvidace cest v našich obcích - do místa výstavby každé jednotlivé VTE bude nutné skrze naše obce dopravit 2.500 tun betonu, 130 tun armatury, jednotlivé lopatky vážící 20 tun a dlouhé 60-70 m. Souprava, převážející generátor, váží 120-160 tun (samotný generátor váží 70-80 tun). Plynulost dopravy v našich obcích bude výrazně omezena, nepochybně proběhnou dočasné, ale kompletní uzavírky provozu. Největší komplikací bude následné uvedení asfaltového povrchu do původního stavu. Místní cesty nejsou na takovou zátěž stavěné a následně by byla nutná kompletní rekonstrukce podloží (kufru).
Ceny nemovitostí s výhledem na VTE mohou klesnout o více než 12%. Toto nám žádná slíbená kompenzace nepokryje. Podrobnosti níže - odkaz
Odstranění VTE z krajiny bude extrémně drahé a budou ho platit naše obce. Je velmi pravděpodobné, že investor na konci životnosti VTE raději svou firmu zruší a založí si novou, než aby musel platit likvidaci desítek tisíc tun betonu a uvedení krajiny do původní podoby. Odvoz takového množství materiálu nám opět zlikviduje obecní cesty.
Finanční "dary", které investor slibuje nám občanům, bychom museli zdanit. I naše babičky by se musely naučit, jak danit příjem podle §10, nebo si zaplatit daňového poradce.
Slibované kompenzace mohou být v čase obtížně vymahatelné. Pokud by například stát přestal dotovat výkup elektřiny z VTE, pokud by hrozil krach investora, nebo by provoz VTE převzala jiná firma, která by už nemusela být vázána původními smlouvami.
190 m vysoký větrník
vedle 18 m mistřické kaple
(ilustrace velikosti navrhovaných VTE)
Investoři prezentují větrníky jako spásu, ale jde spíše o dotační byznys, který zbytečně ničí naši krajinu, ohrožuje stabilitu elektrické sítě a ve výsledku elektřinu zdražuje.
Ztrátový byznys žijící z dotací: Bez masivních finančních injekcí z kapes daňových poplatníků je výstavba a provoz VTE naprosto nerentabilní. Soukromý investor inkasuje garantované zisky, zatímco ekonomickou zátěž nese společnost - občané.
Neekologické zálohování a toxické baterie: Vítr nefouká na povel. Kvůli VTE se musí neustále udržovat v chodu záložní zdroje pro dny bezvětří. Plánovaná bateriová úložiště jsou jen dalším dotovaným nesmyslem – zabírají cennou půdu, jejich výroba ničí přírodu a po krátké životnosti z nich zbude jen toxický odpad.
Riziko blackoutu a dražší distribuce: Proudění větru a tím pádem i vyráběná elektřina je u nás nestabilní a extrémně destabilizuje přenosovou soustavu. Aby se předešlo blackoutům, musí stát masivně investovat do jejího posílení. Tyto miliardové náklady pak platíme všichni v poplatcích za distribuci. Z našich daní si tak platíme zdroje, které nám elektřinu ještě víc zdraží.
Slepá ulička a promarněné jádro: Energetický problém si vytváříme uměle předčasným zavíráním funkčních tepelných elektráren. Peníze vyhazované za zdroje energie s životností sotva 25 let by měly směřovat do rozšíření jaderných elektráren. Ty by dodávaly stabilní výkon bez nutnosti investovat do přenosové soustavy a úložišť energie. Na přírodu a obyvatele by to oproti VTE mělo zanedbatelný vliv. Místo zajištění levné energie pro nás i naše vnoučata si raději hyzdíme krajinu průmyslovými stožáry.
Větrník na poli u Mistřic
(ilustrace velikosti navrhovaných VTE)
Zásah do naší krajiny je téma, které vnímá každý jinak. Je velmi snadné jeho dopady bagatelizovat, jak to účelově dělá investor. I tak bychom před tím ale neměli zavírat oči:
Extrémní výška a zničený horizont: Tak obrovské stavby v našem kraji nemáme a je těžké si jejich skutečnou velikost vůbec představit (pomohou snad jen naše ilustrační obrázky v reálném měřítku). Tyto průmyslové stavby zcela změní vzhled krajiny a budou viditelné prakticky z jakéhokoliv vyvýšeného místa v okrese Uherské Hradiště.
Všudypřítomný hukot: Investor argumentuje plněním hygienických limitů. Ty jsou ale zastaralé a nebyly stavěny pro VTE. Monotónní hluk a svist lopatek budeme vnímat na každé procházce, při práci na zahradě, nebo když budeme spát s otevřeným oknem.
Riziko pro spodní vody: Ve strojovnách větrníků kolují stovky litrů chladících a mazacích kapalin. Jakýkoli únik při provozu, pravidelné výměně (každých 3-5 let) nebo při konečné likvidaci VTE znamená přímé ohrožení našich spodních vod.
Mýtus o recyklaci: Recyklace kompozitních lopatek dodnes není uspokojivě vyřešena. Sklolaminát bývá rozdrcen a spálen. Je to ale špinavý a neekologický proces. Velká část lopatek se prostě uloží na skládce a zasype zeminou. Odstrašujícím příkladem je obec Jiříkov, kde se měly skladovat vyřazené lopatky z Německa (po medializaci byly naštěstí odvezeny).
Toxický spad a mikroplasty z lopatek: Špičky lopatek dosahují rychlosti až 290 km/h (průměr rotoru 138 m). Touto rychlostí narážejí do kapek deště, prachu a krup, což způsobuje silnou erozi povrchu lopatky. Z jediného větrníku se ročně do okolí uvolní desítky kilogramů mikroplastů a částic z kompozitních materiálů. Ty obsahují epoxidové pryskyřice a často i toxický bisfenol A (BPA), který funguje jako hormonální disruptor. Tento neviditelný spad se může dostat do sklízených plodin, ohrozit zdraví zvířat a kontaminovat podzemní vodu.
Oblaka prachu při údržbě: Kvůli zmíněné erozi se musí lopatky každých 3 až 5 let opravovat. Jejich povrch se musí obrousit a znovu natřít. Při tomto broušení se do ovzduší nekontrolovaně uvolňují další kilogramy jemného prachu ze skelných vláken, starých nátěrů a pryskyřic.
Betonové pomníky navždy: Masivní železobetonové základy, sahající hluboko do země, není možné po skončení životnosti za rozumnou cenu odstranit. V naší přírodě tak zůstanou jako trvalá zátěž pro další generace.
Investor v nás vzbuzuje velkou nedůvěru:
Firma byla založena nedávno a zatím nepostavila žádnou VTE.
Jediný veřejně známý projekt (Roprachtice), o který se doposud snažila, byl zamítnut - odkaz
O dalších probíhajících projektech investor veřejnost aktivně neinformuje. Po zadání výrazu „Hybler Mistřice“ do vyhledávače nenajdete žádný odkaz na oficiální prezentační stránky k tomuto záměru. Stejná informační prázdnota panuje i kolem obcí Jiříkov a Tachov, kde by měly být projekty již v pokročilé fázi.
Neveřejné jednání s obcemi se rozhodně nedá obhájit strachem z konkurence, protože každá oslovená obec se zavazuje, že nebude jednat s žádným jiným investorem.
Projekt je prezentován jako malý větrný park o 3-5 elektrárnách. Ve skutečnosti se v dané oblasti jedná o výstavbě až 9 elektráren.
Zcela logicky se tak nabízí otázka: Není projekt rozdělen mezi sousední obce jen proto, aby vypadal menší a snáze prošel povolovacím řízením? Tento postup navíc zbytečně staví sousední obce do pozice, kdy mohou jednat proti sobě, místo aby společně posuzovaly celkový, kumulativní dopad všech 9 elektráren na naši společnou krajinu.
Větrník na poli u Hradčovic
(ilustrace velikosti navrhovaných VTE)
Zde je krátký souhrn možných rizik výstavby VTE. O tom, že nejde o dezinformace (jak tvrdí ve svém letáku investor), nás přesvědčily vědecké studie, které uvádíme na stránce Fakta a studie.
Větrné elektrárny na Slovácku mohou přinést řadu zásadních rizik, která je potřeba včas a otevřeně zvážit. V českých podmínkách se opakovaně ukazuje, že:
umístění větrníků v blízkosti obcí výrazně ovlivňuje vzhled krajiny a její přirozený charakter,
velké konstrukce a nutné stavební zásahy mohou trvale narušit prostředí kolem obce,
hluk a nízkofrekvenční vibrace mohou negativně působit na spánek, zdraví a celkovou pohodu obyvatel,
provoz doprovází světelný smog a stínové blikání, které může být pro některé lidi obtěžující,
budou ohroženy citlivé přírodní oblasti, migrační trasy ptáků, život netopýrů a vůbec citlivé hodnoty Přírodního parku Prakšická vrchovina,
projekt může negativně ovlivnit hodnotu nemovitostí i atraktivitu obce pro obyvatele a návštěvníky,
právní a povolovací procesy jsou zdlouhavé, zastupitelstvo obce jimi bude trávit čas místo toho, aby se plně věnovalo chodu obce,
ukládání hlubokých základů a pozdější likvidace zařízení znamenají významný zásah, který nezmizí ani po ukončení provozu,
ekonomické přínosy bývají často menší než dlouhodobé ztráty spojené s krajinou, turismem a kvalitou života.
Chceme, aby byly zkušenosti obyvatel a specifika naší krajiny brány stejně vážně jako ekonomické zájmy investorů.
Závěry nejnovější mezinárodní studie (Mattsson a kol., 2026) publikované v prestižním časopise Applied Acoustics:
Neviditelná, ale měřitelná hrozba moderních turbín: Moderní velkokapacitní větrné elektrárny generují masivní emise v pásmu infrazvuku (zejména na frekvencích pod 10 Hz). Běžná metodika měření hluku, kterou používají investoři, tyto hluboké frekvence často ignoruje či zkresluje, čímž dochází k bagatelizaci skutečného dosahu hlukové zátěže.
Zdi domů před infrazvukem neochrání: Na rozdíl od běžného slyšitelného hluku se infrazvukové vlny šíří na obrovské vzdálenosti s minimální ztrátou energie. Studie potvrzuje, že tyto nízkofrekvenční tlakové vlny snadno prostupují okny i zdivy budov. Lidé žijící v okolí tak mohou být ve vlastních domovech vystaveni neustálému akustickému tlaku, před kterým se nelze fyzicky izolovat.
Pulzující charakter hluku a jeho agresivita: Infrazvuk z větrných turbín nemá charakter přírodního zvuku (jako je např. vítr v korunách stromů). Vzniká jako neustále se opakující tlakový pulz pokaždé, když obrovský list rotoru mine věž turbíny. Tento pulzující akustický smog je lidským organismem vnímán vysoce rušivě a představuje skrytý stresor i při hodnotách, které běžným sluchem neregistrujeme.
Zdravotní dopady podložené exaktním modelováním: Pokročilé 3D modely šíření zvuku z této studie prokazují, že v určitých atmosférických podmínkách vznikají v okolí VTE extrémně vysoké hladiny akustického tlaku (dosahující v pulzech i přes 95 dB). Trvalá expozice takto agresivnímu fyzikálnímu prostředí prokazatelně koresponduje se stížnostmi obyvatel na poruchy spánku, migrény a chronický stres.
Dopad na přírodu a biodiverzitu: Rozsah infrazvukového znečištění, který studie mapuje, zasahuje kilometry daleko od samotných stožárů. Pro divokou zvěř a ptactvo, jejichž smysly jsou na tyto vibrace a nízké frekvence násobně citlivější než lidské, se taková oblast stává trvale neobyvatelnou.
Posudky developerů (tzv. EIA nebo hlukové studie) většinou pracují pouze se standardními frekvencemi a metodikami, které tento typ rušivého pulzujícího infrazvuku (pod 10 Hz) vůbec neberou v potaz.
📄 [Odkaz na web] Originální text je v angličtině. Zde je jeho překlad odkaz
Výstavba větrných elektráren představuje zásadní průmyslový zásah do krajiny, který může vést k citelnému znehodnocení majetku obyvatel v jejich bezprostředním okolí. Zahraniční studie a reálné zkušenosti ukazují, že v okruhu do dvou kilometrů od turbín dochází k nejvýraznějšímu poklesu tržní ceny domů a k výraznému prodloužení doby jejich prodeje.
Zde jsou doložené nejhorší možné scénáře a rizika, která z výstavby v okruhu do 2 km plynou:
Propad hodnoty nemovitostí až o 12 %: Rozsáhlý výzkum zkoumající vizuální dopady větrných parků od London School of Economics prokázal, že nemovitosti nacházející se v okruhu do 2 kilometrů od elektráren ztrácejí na hodnotě až 12 %. Kupující totiž odmítají platit plnou cenu za bydlení v lokalitě, kde je původní krajinný ráz trvale narušen masivními průmyslovými stavbami.
Okamžitá ztráta už při schválení projektu: Znehodnocení domů nezačíná až ve chvíli, kdy se roztočí vrtule, ale trh reaguje okamžitě po schválení záměru. Studie z roku 2023 potvrdila tzv. efekt oznámení – pouhá informace, že se v okruhu do 1,6 kilometru (1 míle) chystá výstavba, způsobila skokový pokles tržních cen domů o 11 % oproti lokalitám bez plánovaných turbín.
Nejtvrdší dopad na venkovské oblasti: Analýza téměř tří milionů prodejů německého institutu RWI prokázala, že blízkost větrných elektráren sráží ceny domů průměrně o 7,1 %. Výzkum navíc výslovně varuje, že nejvíce poškozeni jsou majitelé nemovitostí v čistě venkovských oblastech, pro které je ztráta dosavadního klidu a čistého horizontu mnohem drastičtější než pro obyvatele zvyklé na městský hluk.
Daň za výhled a obtížná prodejnost: Studie z amerického časopisu PNAS analyzující miliony transakcí potvrdila, že domy s přímým výhledem na turbíny blízko elektráren mohou ztratit až 8 % hodnoty. Nemovitosti zatížené blikáním stínů (flickering), hlukem a výhledem na elektrárny se navíc stávají hůře prodejnými, protože okruh zájemců o bydlení nebo rekreaci v takové zóně radikálně klesá.
Odkazy na použité studie:
London School of Economics (Velká Británie): Studie „Gone with the wind: Valuing the visual impacts of wind turbines through house prices“ (Gibbons, S., publikováno v Journal of Environmental Economics and Management). Odkaz na text studie (ScienceDirect)
Efekt oznámení (USA): Studie „The announcement effect of wind farms on house prices“ (Brunner a kol., 2023). Odkaz na pracovní verzi studie / abstrakt
Leibniz Institut - RWI (Německo): Výzkum „Local cost for global benefit: The case of wind turbines“ zkoumající dopady na venkov. Odkaz na publikaci v RWI (PDF)
Sborník Národní akademie věd - PNAS (USA, 2024): Studie „The visual effect of wind turbines on property values is small and diminishing in space and time“ (autoři zde zmiňují, že i když je globální průměr malý, v těsné blízkosti do cca 2-3 km je propad blížící se 8 %). Odkaz na článek v PNAS
Javorovec
Snahy a tlaky investorů a byznysových skupin, které mají za cíl prosazování výstavby větrných elektráren, a to i v nevhodných lokalitách a na nevhodných místech, vyvolávají odpor obyvatel v různých koutech České republiky. V důsledku takového odporu proti pokusům o zástavbu krajiny monstrózními větrníky se formují různá lokální, regionální i celostátní sdružení, spolky a hnutí. V rámci boje proti komerčnímu prosazování větrných elektráren (VTE) v nevhodných oblastech, proti necitlivému chování k přírodě a proti ignorování ústavou garantované ochrany soukromého vlastnictví občanů i jejich přirozeného práva brát se o vlastní štěstí a štěstí svých rodin tato seskupení rychle přistupují k vytváření rozličných obranných mechanizmů a nástrojů, které mohou pomoci odvrátit hrozbu instalace obrovských větrných turbín do okolí jejich bydliště a zabránit přeformátování dosavadního charakteru krajiny, domova a života.
I webové stránky www.vetrniky-slovacko.cz mají ambici být zdrojem inspirace a obranou obyvatel vůči nepříznivým zásahům do krajiny, v tomto případě do území přírodního parku Prakšická vrchovina, srdce slováckého regionu. Na webových stránkách popisujících chráněná území (www.chranena-uzemi.cz) se můžeme dočíst, že: „posláním přírodního parku Prakšická vrchovina je ochrana krajinného rázu na území se soustředěnými významnými estetickými a přírodními hodnotami“, „veškerá činnost na území tohoto přírodního parku se zaměřuje na toto poslání.“ Otázkou je, zdali to berou v potaz iniciátoři výstavby komplexu obřích větrníků dvousetmetrové výšky, a především zastupitelé obcí, které se nacházejí v dotčeném území. Neděláme si iluze, že investoři a jejich lobbisté uroní slzu nad mrtvými ptáky nebo se pozastaví nad obavami a argumenty místních obyvatel. Kdo by ale měl být k dané otázce vnímavý, jsou zastupitelé dotčených obcí. Důvody pro jejich i naši obezřetnost, včetně podrobnějších rozborů jednotlivých problematik VTE, statistických údajů a srovnání, odkazů a také citací z tuzemské i evropské judikatury a právních předpisů uvádíme dále v příslušných oddílech těchto webových stránek. Základní důvody jsou bodově vyjádřeny v přehledu zde:
1. Kolize s ochranou Přírodního parku – Prakšická vrchovina je chráněná jako přírodní park, pro svůj krajinný ráz a ekologickou stabilitu. Instalování a provozování 200 metrů vysokých větrníků by zde de facto znamenalo industrializaci krajiny.
2. Narušení harmonického měřítka a kulturních dominant – Prakšická vrchovina je charakteristická harmonickými hřbety, lesními komplexy a otevřenými výhledy (např. na Buchlov, Velehrad, Chřiby). Větrníky vysoké jako žižkovský vysílač by byly viditelné na desítky kilometrů a rozbily by kulturně-historický genius loci, který tu člověk formoval po staletí.
3. Hluk a infrazvuk – I při dodržení limitů 40 dB ve dne / 30 dB v noci u obytné zástavby je prokázáno, že nízkofrekvenční složka hluku (infrazvuk) proniká zdmi a působí subjektivně rušivě – u citlivých osob pak může zapříčinit poruchy spánku, tlak na uši, neklid a další zdravotní komplikace. V kopcovitém terénu dochází k tzv. zvukovému lomu – hluk se šíří dále než na rovině.
4. Drsný zásah do života a migrace ptáků a netopýrů – Prakšická vrchovina leží na významném migračním koridoru (Karpatský oblouk – Bílé Karpaty). Je známo, že větrníky každoročně zabíjejí desítky chráněných druhů (čáp, luňák, netopýři aj.). Vysoké stožáry navíc lákají hmyz a tím i lovící netopýry – úmrtnost je vyšší než u větrníků v otevřené krajině. Studie z USA odhaduje, že 88,2 % úmrtnosti ptáků ve větrných oblastech je způsobeno přímo větrnými turbínami. Pouhých 3,6 % tvoří přirozená úmrtnost a zbytek připadá na další infrastrukturu. Nejvíce ohroženi jsou zejména dravci a mrchožrouti (orel, luňák, káně), druhy s částečnou migrací, tažní ptáci využívající větrové proudy.
5. Ztráta hodnoty nemovitostí – Realitní studie z Německa, Rakouska i ČR ukazují pokles cen domů v okruhu 2–3 km od velkých větrníků o 10–30 %. Pro obce s rekreačním a zemědělským využitím to zpravidla znamená ekonomickou devalvaci bez možnosti adekvátní kompenzace.
6. Ekologická zátěž – Kompozita lopatek větrníků jako jsou epoxid a skelné/uhlíkové vlákno mohou být nerecyklovatelná. Jestliže dle odhadu dosáhne v Evropě do roku 2037 konce životnosti zhruba 83 000 tun materiálu lopatek, tak kapacity na jejich ekologickou likvidaci v tuto chvíli neexistují.
7. Ekonomický přínos z výroby elektřiny za cenu obětování chráněného území – Položíme-li na misky vah ekonomickou i energetickou hodnotu větrníky vyrobené elektřiny a oproti tomu vědomé obětování hodnoty a významu přírodního parku (pro současnost i pro budoucí generace), tak celkový výsledek se zde z morálního (ale i ekonomického) hlediska jeví jako naprosto nepřijatelný. Doporučovaným řešením je umisťování větrníků na využívané industriální plochy (průmyslové zóny, podél dálnic) nebo do neobydlených oblastí mimo chráněné krajinné oblasti a přírodní parky.